Slunce se přehouplo přes okraj stromů a osvítilo celý prostor. Lidská základna se začala probouzet k životu. Jako první se do práce vydali sedláci pracující na dostatečné zásobě zlata a dřeva. Brzy na jejich kutání a řezání se začaly ozývat zvuky staveniště a zvířat na farmách.
„Připravit četu střelců, jdeme se mstít!“ vykřikl do houfu arcimág a odběhl dál řídit stavbu „Než se z boje vrátíme, chci tu mít několik nových farem a svatyni pro budoucí kouzelné jednotky!“
Brzy na to se pět střelců seřadilo za městem a pod kouzelníkovým vedením se vydali doprostřed ostrova, na lov draků. Připlížili se až k lesu, který je jako jediný od dračího doupěte dělil. Dle předem daných pokynů se rozestavěli za stromy a čekali, až arcimág boj začne. Ten brzy vystřelil svou ohnivou koulí po prvním drakovi na dosah a následně začalo nepopsatelné peklo. Tunový titán se za doprovodu svých mláďat vypravil pomstít rušitelé klidu. Jedním vychrlením plamene zlikvidoval vlevo stojícího střelce a otočil se dál. Brzy byl ovšem zmaten díky neustávající střelbě a tak se intenzita jeho útoku značně omezila. To se však nedalo říct o jeho mláďatech, kteří bez lidské pozornosti útočili, jak bylo v jejich silách.
Když se ale jejich rodič zřídil k zemi, i oni ztratili jistotu a počali se spíše bránit. Toto tempo už jim málem stačilo. Protože poslední tři zlikvidovali posledního střelce. Arcimág ale předvedl, že lidskou jednotku nevede jen tak a odpor tří draků sám za pomoci svých vodních elementálů.
Po návratu na základnu ho uvítalo několik zvědavých očí, které doslova křičely otázku, kde jsou ostatní.
„Draci padli, ale bitvu jsme prohráli.“ pronesl kouzelník a uchýlil se do své komnaty v tvrzi.
Žádné komentáře:
Okomentovat