Dokončení likvidace

Když byl druhý střelec vycvičen, bylo jasné, že přijde poslední souboj s draky. Tentokrát se však směrem k boji od města oddělila skupina dokonce sedmičlenná, protože skupinu doprovázel kněz. Dorazila k lesu a zvolili naprosto stejnou taktiku. První zaútočil vodní elementál a brzy se rozpoutala další bitva. Nikomu se ale nelíbilo, že zhmotnění vodního živlu zůstalo bez dračí pozornosti. Jako první padl kněz, který se stal i prvním dračím cílem.

Brzy poté padl jeden z větších draků, ale pak se stal boj komplikovanějším. Prosekaným lesním úsekem se na bitevní pole vřítila poměrně početná skupina znepřátelené lidské základny a začala bojovat také. Jakmile draci padli, vydal arcimág rozkaz k ústupu, protože bitvou nepoškozená a početnější skupina nepřátel měla jasnou převahu. Když se však přeživší skupina čítající jednoho střelce, arcimága a vodního elementála vzdálila, vydal arcimág rozkaz k návratu a sám se rozjel zpátky k bojišti.

Druhá skupina

Věž tvrze právě odbila polední přestávku, když z města vyjížděl arcimág s pěti střelci v patách. „Vím, jak to dopadlo minule. Předpokládám, že nyní to tak nedopadne, máme vytvořený plán, který by nám měl umožnit zničit obě doupata draků. Teď do boje!“ zvolal arcimág a sám se přiblížil k dračí skupině. Vyvolal vodního elementála, aby odlákal pozornost a útok započal. Kouzelníkův vodní posluhovač zaútočil a tlupa draků se na něho krvežíznivě vrhla.

V tu chvíli zaútočil i arcimág se svými střelci a počali elementála podporovat palbou. Tato past vyšla naprosto dokonale, protože se všichni čtyři draci vrhli na elementála a nechali tak ostatní být. Elementál byl však brzy zničen, a tak opět začal boj na život a na smrt, tentokrát ale úspěšnější. Dva silnější draci byli od sebe rozděleni, a tak nemohli ničit jen jednoho muže. Jelikož ale byli středem zájmu všech, brzy zemřeli a zlikvidovat přeživší mláďata už byla legrace.

Když se vrátili na základnu, hodně lidem se viditelně ulevilo, že přišli skoro všichni, a že jen dva střelce tam nechali. Po vydání několika rozkazů ke skupině přiběhl kněz, který počal provádět uzdravovací rituály. Dále se v kasárnách začali připravovat další dva střelci, protože boj ještě neskončil.

Zametání u vlastního prahu

Slunce se přehouplo přes okraj stromů a osvítilo celý prostor. Lidská základna se začala probouzet k životu. Jako první se do práce vydali sedláci pracující na dostatečné zásobě zlata a dřeva. Brzy na jejich kutání a řezání se začaly ozývat zvuky staveniště a zvířat na farmách.

„Připravit četu střelců, jdeme se mstít!“ vykřikl do houfu arcimág a odběhl dál řídit stavbu „Než se z boje vrátíme, chci tu mít několik nových farem a svatyni pro budoucí kouzelné jednotky!“

Brzy na to se pět střelců seřadilo za městem a pod kouzelníkovým vedením se vydali doprostřed ostrova, na lov draků. Připlížili se až k lesu, který je jako jediný od dračího doupěte dělil. Dle předem daných pokynů se rozestavěli za stromy a čekali, až arcimág boj začne. Ten brzy vystřelil svou ohnivou koulí po prvním drakovi na dosah a následně začalo nepopsatelné peklo. Tunový titán se za doprovodu svých mláďat vypravil pomstít rušitelé klidu. Jedním vychrlením plamene zlikvidoval vlevo stojícího střelce a otočil se dál. Brzy byl ovšem zmaten díky neustávající střelbě a tak se intenzita jeho útoku značně omezila. To se však nedalo říct o jeho mláďatech, kteří bez lidské pozornosti útočili, jak bylo v jejich silách.

Když se ale jejich rodič zřídil k zemi, i oni ztratili jistotu a počali se spíše bránit. Toto tempo už jim málem stačilo. Protože poslední tři zlikvidovali posledního střelce. Arcimág ale předvedl, že lidskou jednotku nevede jen tak a odpor tří draků sám za pomoci svých vodních elementálů.

Po návratu na základnu ho uvítalo několik zvědavých očí, které doslova křičely otázku, kde jsou ostatní.

„Draci padli, ale bitvu jsme prohráli.“ pronesl kouzelník a uchýlil se do své komnaty v tvrzi.

Stromy mají uši

Do tábora se přihnal voják s poničenou výzbrojí. Na tváři měl krvácející šrám a trochu kulhal. „Pane, pane!“ křičel „prokoukli naší lest, někdo nás odposlouchával.“

Arcimág se okamžitě zvedl  „Co se stalo, povídej!“

Voják se nadechl a začal vyprávět: „Šel jsem jako posel jako obvykle. Vše se zdálo bát v pořádku, ale najednou se mě chopili dva pěšáci a několik střelců mě drželo na mušce. Podle jejich slov jsem měl čekat, až se jejich pán vrátí, že o nás všechno vědí. Zaplať pán bůh za to, že se mi v nestřežené chvilce podařilo uniknout. Jejich střely mě spíše míjely anebo mě trefovaly už tak daleko, že mi jen poškodili zbroj. Bohužel pro mě se z lovu vracel ještě jeden bojovník. S ním jsem to sice vyřídil rychle, ale střelci se stihli přiblížit na tolik, že jsem si odnesl pěknou rýhu na noze.“

Kouzelník se tvářil zachmuřeně „To pro nás vůbec není dobrý start. Co se dá ale dělat, nyní jsme na to sami. Útěchou pro nás může být, že se zvědové vrátili z průzkumu poslední neprobádané oblasti. Co ovšem přinesli mě příliš nepotěšilo. Uprostřed je sice hodně bohatý zlatý důl, ale střeží ho skupina červených draků takové síly, s jakou jsme se ještě nesetkali. Už jsem ale vydal rozkaz pro vybudování střelecké obrany, a tak se s nimi brzy vypořádáme. Nyní se vrať na základnu. Já obhlídnu situaci u nových nepřátel a poté se vrátím s dalšími rozkazy.“

Příprava zrady

„Ukončit práce, postavit hlídky a zalehnout!” Tento rozkaz vydal arcimág, který měl se svými nejvěrnějšími bojovníky již za chvílí uskutečnit první spikleneckou schůzku. Brzy po jeho rozkazu celá základna pohasla a jen několik drobných ohňů, u kterých se v pláštích choulily hlídky, dávalo o lidské existenci na tomto ostrově vědět. Čaroděj poodjel od základy na smluvené zalesněné místo, kde již čekali jeho komplici. „Dobře, že jste tu, dneska bych byl raději v základně, cítím ve vzduchu něco nekalého, čili to vezmeme rychle. Chci, aby začal Towan s tím, jaké posily nás čekají a poté na něj navázal Howard s plány.“ uvedl schůzku arcimág a usadil se.

První jmenovaný muž vstal a chopil se slova: „Děkuji, pane, počítat můžeme s pomocí vůdce trpasličího vyhnaneckého kmene a jednoho ze zrádných paladinů, který dosud působí jako seriózní služebník krále a Lordearonu. Oba si ovšem kladou své podmínky. Paladin žádá po skončení bojů plné právo pro veškeré území vysokých elfů a nabízí mimo poměrně slušné základy v Lordearonu ještě nejdokonalejší četu jezdců na gryfonech. Trpasličí vůdce si žádá pouze jakékoliv území pro jeho kmen a stejně tak tento kmen nabízí k boji.“

Po jeho příspěvku se arcimág ještě na chvíli ujal slova: „Ani jeden s požadavků si myslím není problém, kór když uvážím s tím spojené nabídky. Když nyní tedy můžeme počítat s jistou podporou, jak vidíte situaci vy, Howarde?“

Třetí dosud ztichlý muž si promnul bradku a začal: „Můj postup se prozatím odvíjí od neúplné znalosti prostředí, konkrétně myslím neprozkoumané místo, a od nejistého počtu nepřátelských sil, přesto ale musíme udržovat s druhou skupinou království prozatím zdánlivé spojenectví. Společně zničíme temné elfy a pomůžeme druhé skupině s likvidací nemrtvých. U nich se však nebudeme příliš angažovat a necháme se naše prozatímní spojence vyčerpat. Zatímco budou dobojovávat, vytvoříme silnou armádu a posledním rozhodným úderem se zmocníme vlády tohoto ostrova. Pokud vše půjde dobře, dostanou se k nám posily včas a práce bude o to snazší. Mám začít mluvit o dalších připravených postupech, pane?“ dořekl Howard a začal se přehrabovat ve svitcích pergamenu.

„Není to zapotřebí, Howarde“ ujal se opět řeči vůdce „Myslím, že ačkoliv jsou plány, jak vidím na přítomných podkladech dobře vypracované, nemůžeme si být jisti, že vyjdou, a proto raději ponecháme další plánování na později. Nyní bych ale chtěl schůzku ukončit. Jednak se moře chová stejně jako zvěř neklidně, zřejmě kvůli blížící se bouři a jednak se furt nemůžu zbavit špatného pocitu.“

Návrat zvědů

Sotva dojeli do tábora, zahlédli odpočívat skupinu zvědů u táborového ohně. „Už vás nebudu potřebovat, vraťte se do kasáren a na hlídky!“ řekl arcimág svým bojovníkům a k ohni zamířil. Sotva se jeho stín začal promítat na plameny ozářené ploše, začali zvědi jeden přes druhého hlásit, co viděli. „Tak dost!“ okřikl je příchozí, „pěkně jeden po druhém!“

Všichni usedli a jeden z nich začal vykládat. „Na západě od nás se nachází lesní základna poměrně početné skupiny temných elfů. Mimo neprůstupného lesa nás od nich odděluje ještě skupina draků a trojice golemů.“

Když domluvil, chopil se řeči druhý: „Mě se pane, povedlo zkontaktovat spojeneckou základnu. Výstavba základny probíhá prakticky stejně jako u nás. Též u sebe mají stejně početnou skupinu draků a golemů.“

Konečně se dostala řeč i na posledního: „Já jsem, pane, narazil na asi nejhorší místo. Na severozápadě od nás mezi spojeneckou a elfskou základnou leží zkažená základna nemrtvých bojovníků. Mají u sebe stejně jako všichni ostatní golemy a draky.“

„Děkuji vám za informace. Pokud se ovšem nemýlím, poslal jsem vás čtyři, nikoliv tři. Jak to vypadá v oblasti mezi všemi čtyřmi základnami?“ zeptal se arcimág zvědů.

„No víte, pane, poslední, John, se nevrátil a nikdo z nás ho neviděl od té doby, co jsme se rozdělili.“ řekl posmutněle jeden ze zvědů.

Arcimág se nadechl, „To vůbec není dobré. Co nejdřív se po něm podíváme, ale pokud se mu něco stalo, tak to někdo šeredně odskáče!“

Od prvního kamene k první šarvátce

Hluk výstavby a práce doléhal až sem, na zalesnění kopec dělící základnu od prostoru obsazeného tlupou golemů. Řadový pěšák, který právě držel hlídku, se zvedl a zamyšleně se zahleděl k základně. Když se otočil zpátky, jeho srdce se téměř zastavilo. Stál tváří v tvář obřímu kamennému golemovi, který ho nenávistně pozoroval. Rychle se oklepal, vytáhl meč a s bojovým výkřikem se na golema vrhl. Ten jakmile viděl, že voják představuje nebezpečí, shýbl se pro obrovský kámen a jedním hodem tohoto bojovníka umlčel.

„Slyšeli jste to?“ pozvedl arcimág hlavu od plánů budoucí základny s dotazem ke svým vojákům. Několik z nich přikývlo a všichni pohlédli směrem, kde ještě před chvíli stál nebohý pěšák. Nyní už tam nestál, ale ležel v kaluži krve pod kopcem. „Golemové udeřili a není možné dále trpět jejich útoky. Připravte se k útoku!“ Všichni vojáci okamžitě vyskákali na nohy a následovali arcimága za město, kde se zformovali k boji.

Doběhli k úpatí kopce, když se začalo stmívat. „Chlapi, nechci se s těma bestiemi rvát ve tmě, a proto to s nimi vyřídíme rychle. Prvně zlikvidujeme toho kamenného a potom až ty dva hliněné. Vpřed!“ Sedmičlenná bojová skupina se vyřítila s bojovým rykem směrem k nic netušícím nestvůrám. První zareagoval nejvíce ohrožený kamenný golem a dnes již druhého vojáka na věky uspal ohromným kamenem. Dále už na to však neměl čas, protože ho pět vojáků obklopilo a zkušeně systematicky likvidovalo za magické podpory svého velitele. Golemovi slabší hlinění pomocníci naskákali na jednoho z vojáků a poslali ho za prvníma dvěma. Tím kamenný zástupce jejich druhu získal čas, a protože poznal, že čaroděj na koni je mozkem této bojové výpravy, vybral si jako cíl svého útoku právě jeho.  Rukou odhodil vojáka, který mu stál v cestě a natáhl se pro již použitý kámen. Prohnul se pod dalšími údery a poté vší silou vrhl kamenem.

Arcimág tuše nebezpečí mávl holí, kámen zazářil a rozlétl se na kusy. Kouzlo se však úplně nepovedlo a menší kus ho trefil přesně do hlavy. Tím se na chvíli ocitl v zemi snů, ale to už golemům nepomohlo. Kamenný golem tento útok mohl započítat jako poslední, protože jeho statiku vojáci narušili tak, že se po kouskách poroučel k zemi. Vůdce lidské čety se poté probral a pomohl eliminovat zbytek golemů. Když poslední padl, vojáci si do jednoho zhluboka oddechli.

„Skvělá práce, teď se ale musíme vrátit na základnu. Mám takový dojem, že už se vrátili zvědové, a tak se rád podívám, co je vlastně kolem nás.“